Ano, šéfe! v kladenském Kongu

Restauraci Kongo najdete v kladenské vilové čtvrti. Podniku, který zažil mnohem lepší časy, se tak říkalo vždycky. Dnes je to spíše pivnice, kam chodí lidé z okolních domků a dělníci. Na letní zahrádku s kapacitou čtyřicet míst a malým hřištěm zajdou i maminky a rodiny, tam se ale neobsluhuje.

Jíst se sem nechodí

 
Restauraci provozují manželé Babejovi. Miroslav je Slovák, který pracoval v Poldi Kladno, kde potkal Gabrielu. Přišli o práci a bez jakýchkoli zkušeností s pohostinstvím si Kongo pronajali před rokem 
a půl. Co trápí majitele, že si zavolali Zdeňka Pohlreicha? Nedostatek hostů, kteří by se k nim přišli najíst.
 
V restauraci se vaří převážně hotovky, něco majitel rozveze po firmách. Šéf se nediví, že se do Konga lidé na jídlo nehrnou. „Smrdí to tady, jako když se hulí tisíc cigaret za minutu. Začínají se mi sbíhat sliny," shrnuje ironicky své první dojmy z lokálu, který v poledne zeje prázdnotou.
 
První ochutnávka a zanedbaný interiér Konga dostanou Zdeňka Pohlreicha 
do kolen. Co ukrývá Mozartovo tajemství? „Normální českej kuřecí řízek s broskví a se sejrem. A k tomu na zelí! To 
by Wolfgang hrál asi hodně falešně, kdyby tohle ochutnal," běduje.
 
Šéf i přes odpor majitelky navrhne vyzkoušet takzvaný taste panel, aby v kuchyni najednou vyrobili všechna jídla z lístku. Zavedený postup, kdy všichni lidé, co jsou v tom byznysu zapojení, si dříve než na platících hostech vyzkoušejí, jak a zda to funguje.
 
Párek u stánku
 
„Jdeme zahájit lekci v jednoduchosti," rozhodne Zdeněk Pohlreich, který si radši zajde na párek ke stánku se slovy: „Hlad si nevybírá." Nakoupí zde uzeniny, z nichž by se dal jednoduše uvařit repertoár, který by mohl v Kongu fungovat a vydělat peníze. „Kongo ze sebe nemůže udělat nic jinýho než normální hospodu, pivnici," soudí šéf.